Vítejte ve světě snů

Když jsem začala s konceptem tohoto článku, přemýšlela jsem, z jakého úhlu vlastně celý svět snů představit. Kdybych vás do něj měla vzít, kde by byla pomyslná brána? A nebylo by lepší říci ještě pár slov úvodem ještě před tím, něž vás jí nechám projít?

Nakonec jsem se rozhodla, že to vezmu všechno hezky v klidu a postupně. Ani svět snů nebavíte za den. Se sny pracuji již mnoho let a stále objevuji něco nového! A to je upřímně řečeno fascinující.

Obecně bych je rozdělila na běžné sny a lucidní snění ale pro tentokrát ještě nechme toto základní dělení stranou. Informace k těmto základům se dají dohledat všude možně, také o nich budu psát ale až někdy později. Raději bych vám ukázala charakter tohoto místa z jiných perspektiv.

Každý člověk má o snech celkově jiné povědomí a přistupuje k nim na základě svých znalostí a zkušeností. Znám mnoho lidí, pro které jsou sny velkou součastí života a přikládají jim význam ale i mnoho takových, pro které jsou naopak jen jakýmsi shlukem vjemů a myšlenek, které prožili během dne. Zajímavosti se uloží do jiného typu paměti a zbývající nános odchází pryč. Vnímají je tedy asi jako vír vody, když splachujete toaletu. 🙂 V rámci jejich filosofie si jen hlava dělá místo na nové zážitky pro další den. U jiných lidí je to velmi citlivé téma, protože začili noční můry, ze spánku tak mívají respekt, někdy i strach. 

Žádná odpověď není špatně. Vnímání snového světa je věc značně subjektivní a opravdu hraje roli, kdo o něm uvažuje a co má za sebou, jak jsem zmínila výše. 

A jak vnímám tento prostor já?

Svět snů se skládá z mnoha vrstev. Samotné vrstvy tvoří jednotlivé světy ale i úrovně našeho vědomí. Je velmi bohatý na vjemy – ať se jedná o vizuální části, sluchové ale jsou i tací, kteří během snění vnímají chutě jídel nebo mají citlivý hmat. Naopak málokdy jsem zatím slyšela o tom, že by byl aktivní čich (pokud to takto máte, dejte mi prosím vědět! Samotnou by mne to zajímalo). Teplo a chlad je také možné cítit ale jejich přítomnost se (alespoň dle mé zkušenosti) nevztahuje ani tak z charakteru snu ale spíše reálného stavu našeho okolí. Ve snu mi kolikrát byla zima ale vždy jsem se probudila i do chladného prostředí. Když jsem naposledy měla sen, ve kterém mi byla zima a cítila jsem i mokré prostředí, probuzení pak jasně ukázalo, že jsem i ze spacákem v noci vycestovala ze stanu a zůstala jsem od pasu dolů na dešti. 🙂 

Jako každý prostor má i snění své principy a zákonitosti. Jejich objevováním se dá strávit mnoho času a je hodně zábavné, zejména, pokud jde o lucidni (vědomé) snění. Určitě jste již všimli, že v některých vašich snech neplatí základní pravidla fyziky. Je v nich možné skákat to velkých výšek, létat nebo dýchat pod vodou. Zajímavé také je, že když zkoušíte dvakrát po sobě totéž, nemusí to mít ani vzdáleně stejný výsledek! Zaleží, v jaké kondici ten den jste. Většina snílků vám potvrdí, že někdy je například létání hračka a jindy se ne a ne odlepit ze země.

Stejně tak většina předmětů nemá úplně statickou podobu, dokonce i vaše blízké okolí je svým způsobem značně proměnlivé. Protože nejsme, jako některá zvířata, vybaveni tak širokým záběrem při vizuálním vnímání, může se nám stát, že za naším vlastním ramenem narazíme na překvapení, které tam ještě před pár vteřinami rozhodně nebylo. 

Také logika dostává v tomto království řádně zabrat. 🙂 Jakmile naše mysl usíná a předává otěže našemu spánkovému já, začínají se dít věci! Ne nadarmo zde pak čerpají kreativitu nejen umělci, jako Salvador Dalí ale mohou zde vznikat (nebo spíše se objevovat) ztvárnění nových myšlenek a řešení. Například Leonardo Da Vinci údajně viděl mnohé své návrhy nejdříve ve snu. Vše díky neotřelým náhledům, které jim dovolilo snění.

Jiným příkladem jsou pak tzv. logické skoky. Pro názornost – zkuste si vybavit nějaký ze svých snů, vnímáte, kde prostorové hranice tohoto snu končí? Například sníte o ulici, kudy jste chodili každý den do školky. Ale ejhle, místo toho, aby na jejím konci za školkou bylo parkoviště se zde například rozléhá les, vodní plocha nebo třeba obchodní dům, který ale jinak stojí třeba v Brně, zatímco vaše školka je v Pardubicích. 

Samostatnou disciplínou je pak umění odhadnout ve snu čas. Pokud se čas ve vesmíru rozpíná, pak tady je podobný spíše legrační pružině. Váš sen může trvat desítky minut (a i klidně i delších časových úseků) a přitom se vzbudíte a uběhlo jen několik málo minut. 

Kdybych tak měla hřiště snů popsat, řekla bych, že se jedná o značně fluidní prostor, který si plníme z velké části my sami. Na to, jak jej naplnit se podíváme zase v nějakém z příštích článků. 

Zde se ještě nabízí jedna otázka – co si zde vlastně přejete najít? I k této otázce se ještě budu později vracet a podíváme se na to, jak s ní pracovat.